"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Nezapomenu.... Nikdy

2. července 2015 v 7:43 | Mirielka |  Z mého života
Ahoj Pavle,

je to zase další rok. Letos již třetí, co tu s námi nemůžeš být. Loni jsem ti na tomto místě slíbila, že ti zase po roce dám vědět, co je v té naší bandě nového :-)


Tak zaprvé musím poděkovat za ty tvé přímluvy tam nahoře, protože zafungovaly. Verča má za sebou velice úspěšně dokončené studium na VOŠce a chystá se ještě na vejšku, tak snad jí to vyjde. Já jsem dodělala magistra a od školy chci mít na nějakou dobu pokoj. Poslední půl rok byl víc očistec, než studium. Ani jednu nás to už nebavilo a dělaly jsme to spíše silou vůle. Ale hlavní je, že je to za náma.

Terka ještě dostudováno nemá, ta se rozhodla si mládí prodloužit, co to půjde, takže nikam nespěchá. Otoš ani nevím, ten se teď nějak moc neprojevuje...

Brácha a Verča jsou stále spolu. Bára s Martinem taky, alespoň, co víme. Teď jsme totiž ty naše sedánky trochu zanedbávali, protože jsme se hodně soustředili na školy. Ale snad to už brzo napravíme.

Jinak já mám velkou novinku. Už skoro rok mám vedle sebe moc fajn chlapa. Sice naše začátky byly zajímavé, dlouho jsem nevěděla, na čem s ním vlastně jsem, ale teď už je to fajn. Sice je až z Plzně, ale to nevadí. Vídáme se docela často a je nám spolu fajn, což je důležité. A jak to bude dál, to ukáže čas.

Co se týká Předboře, tak stále jezdí jen první turnus. Ani nevím, jestli letos nějaký "druhý" pořádá zase Jindřich. Se skupinou nejsem prakticky v kontaktu, jen s pár lidmi. Někteří lidé se chtěli vrátit zpět, ale Jindřich jim to znemožnil. Chvíli jsme přemýšleli, jak to udělat, ale nakonec jsme se rozhodli, že Předboř není to, co nás drží pohromadě, ale že je to kamarádství. Takže když se chceme vidět, tak se vidíme a nepotřebujeme k tomu ani Předboř ani Jindřicha. I když Předboř nám všem moc chybí.

Pavle, nikdy na tebe nezapomenu. Byl jsi pro mě kamarád a opora v těžkých chvílích. Měj se tam, kde jsi, hezky. A já se za rok zase ozvu s pravidelným reportem :-)

Ahoj Martina
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 3. července 2015 v 10:33 | Reagovat

Je to od tebe neskutečně hezký!
Ještě jsem se nesetkala s někým, kdo by tohle někdy udělal..teda, až do téhle doby. :-)
Určitě je na tebe pyšný. :-)

2 Kika Kika | E-mail | Web | 5. července 2015 v 23:44 | Reagovat

Pěkné, smutné, dojemné... Člověk žije do té doby, dokud je v našich srdcích..

3 Mirielka Mirielka | Web | 7. července 2015 v 12:22 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) já s tím začala už vlastně rok po té, co zemřel. A tak nějak se z toho stala tradice. Myslím, že si zaslouží vědět, jak se tady "dole" máme :-)

[2]: Přesně tak a protože to je člověk, na kterého nechci zapomenout, tak mu aspoň takhle jednou ročně píšu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama