"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Zpět do reality

8. března 2014 v 11:32 | Mirielka |  Téma týdne
Sedím v křesle s hrnkem krásně vonící kávy, sleduji za oknem poletující vločky a přemýšlím nad událostmi posledních dní. Zítra je Štědrý den a já si potřebuju udělat v hlavě pořádek. Můj svět se tak trochu otřásl. Nebyl to sice až tak velký třesk, ale v šoku jsem ještě teď. Vím, že jsou věci, které se na potkání nesdělují, ale že ani po roce jsem na to nepřišla, mě docela dostalo.


Ale pěkně popořádku. Asi před rokem k nám do firmy nastoupil na částečný úvazek nový kolega. Na první pohled sympaťák. To, že s ním budu spolupracovat, jsem brala skoro jako dar z nebes. Už několik let jsem byla sama, tak proč si aspoň příjemně nezaflirtovat, že? Naší ředitelce se taky moc líbil, a jelikož má ve zvyku mi, jakožto jediné nezadané ve firmě, dohazovat všechno, co má kalhoty, tak jsem ten flirt měla i prakticky schválený. Vždycky jsem sice tvrdila, že mě mladší chlapi neberou, ale byla jsem ochotná udělat výjimku. Ten kluk je fakt kus.

Z počátku jsme si pěkně vykali a bylo to takové zvláštní. Naše konverzace se omezovala na čistě pracovní aspekty, ale když jsme měli jednání, tak se mě tu a tam dotkl, mrkl na mě a podobně. Tetelila jsem se blahem a rozdávala úsměvy na všechny strany. Pak jsme si potykali a naše konverzace postupně přešla i na důvěrnější rozhovory.

Když jsem zjistila, že je sám a nikoho nemá, tak jsem byla jak vyměněná. Snažila jsem se s ním být co nejvíc o samotě. Chodili jsme spolu na kafe, porady probíhaly v přátelském duchu, ale k ničemu dalšímu se zatím neměl. Já sama jsem hodně nesmělá a navíc si myslím, že první krok by měl být na chlapovi. Z kraje listopadu ho napadlo, že bychom mohli společně vyrazit na vánoční trhy někam za hranice republiky. Mé srdéčko zaplesalo. Nakonec jsme se domluvili, že vyrazíme poslední víkend před štědrým dnem do Vídně a to ještě s jednou jeho kamarádkou. Nu co se dalo dělat, sice jsem si v duchu dělala naděje, že vyrazíme jen sami a třeba se konečně něco pohne, ale co, pokud je to jen kamarádka, tak to třeba půjde i tak.

Ráno v den odjezdu jsme se sešli na nádraží. Kamarádka vypadala na pohodářku, tak alespoň bude veselo. Nalodili jsme se do autobusu a začali si povídat. Cesta rychle utíkala. V autobuse jsem začala vnímat takové podivné narážky na jeho osobu. Ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost. Když jsme vystoupili z autobusu, tak jsme se rovnou s průvodcem domluvili, že vyrazíme do města na vlastní triko, jen ať nám řekne, kde nás večer naloží.

Neustále jsme se něčemu smáli, a když jsme procházeli kolem různých stánků, tak jsme nevynechali jedinou příležitost se do sebe navzájem trefovat. Úsměv mi zamrzl ve chvíli, kdy on koukal na nějaké pěkné pozadí nějaké namalované slečny, a kamarádka ho usadila, že kdyby to byl chlap, tak to pochopí, ale ženská… V tu chvíli jsem si začala dávat jedna a jedna dohromady. Proto byl tak milý a přátelský. Proto mě občas chytl za ruku, ale nikdy nic víc. Můj milý kolega je gay.

Chápu, že to je věc, kterou na sebe nevyžvaní na potkání. Ono by vypadalo zvláštně, kdyby přišel a pronesl: "Ahoj, já jsem Karel, a jsem teplej, tak si nedělej iluze." Ale že ani po více jak roce se nijak neprásknul, to mě zaráží. Nad hrnkem vonící kávy si přebírám všechny možné situace, které jsme spolu prožili. To, jak jsem mu vyprávěla, že jsem byla s dvěma teplými kamarády u jedné kamarádky. On z nich měl ještě legraci. Jak jsme se u kafe smáli, když nás obsluhoval kluk, ze kterého to, že je gay, bylo cítit na metry daleko. A spoustu dalších. Do svého kolegy bych to prostě neřekla. Ten výlet mi otevřel oči. A jsem za to nakonec vlastně ráda, aspoň se pohnu zase o kousek dál. A vrátím se zpět do reality, ze které jsem, díky svým naivním představám, na chvíli vypadla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivišek Ivišek | Web | 8. března 2014 v 13:24 | Reagovat

Moc hezky napsané. Po přečtení 5 věty, mě to chytlo a musela jsem to už dočíst. :-) Představila sem si sebe v jiné situaci s jiným problémem.

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 8. března 2014 v 13:24 | Reagovat

Hezky napsáno. Život si s námi občas pohrává, mnohdy bohužel jinak, nez bychom si přáli. Tvrdá realita.

3 Daenerys Daenerys | Web | 8. března 2014 v 13:43 | Reagovat

Já jsem si to myslela hned jak si psala o těch narážkách , jsem si říkala, tak buď to bude nějaký magor nebo bude teplej tak jsem se trefila.. No jo osud k nám bývá někdy nespravedlivý, ale taky se divím že se teda po roce neprokecl :-D

4 Mirielka Mirielka | 8. března 2014 v 15:11 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda, že jsi to dočetla :-)

[2]: Díky, jo bohužel je to tvrdá realita, ale na druhou stranu jsem získala fajn kamaráda, aspoň doufám :-)

[3]: Jo, mě to už v tom autobuse u těch narážek začalo tenkrát taky napadat, ale nějak jsem si to nechtěla připustit ;-)

5 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 8. března 2014 v 15:52 | Reagovat

Krásně vystižený článek. Zvu Tě na svoje stránky: humanlizards.blog.cz - budu ráda, když se dostavíš :)

6 Dominika Nováková Dominika Nováková | Web | 8. března 2014 v 19:21 | Reagovat

keď to nejde spoznať že aj mne sa to stalo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama