"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Rozdělení

3. listopadu 2013 v 14:23 | Mirielka |  Téma týdne
Miloval ji celým svým srdcem, ale poslední měsíce přestával jejímu chování rozumět. Změnila se. Byla stále zamlklejší a uzavřenější. Netušil co se děje, ale neměl odvahu se jí na to zeptat.


Znali se už od dětství. Nejprve spolu chodili na základní školu. Po té začal každý z nich chodit na jinou školu. Ona navštěvovala gymnázium a on průmyslovku. Avšak nikdy mezi sebou neztratili spojení. Postupně se jejich kamarádství stalo opravdovým vztahem mezi chlapcem a dívkou. Nyní oba byli v maturitním ročníku a po něm plánovali společnou budoucnost.

Byl poslední den v roce. Naplánovali si, že ho stráví jen spolu na horské chatě. Leželi spolu v posteli, když tu ucítil její slzy na své hrudi. "Co se děje?" zeptal se. Její tělo se začalo otřásat silnými vzlyky. "Dnes je to naposledy, co můžeme být spolu," odpověděla mu. Nechápal to. Co se stalo? Provedl jí snad něco? "Vysvětli mi to, prosím," zašeptal jí do vlasů.

"Víš, je to složité. Znáš mého otce, víš, jak nesnáší příslušníky jiných národů. Neubližuje jim, to ne, ale nesnese, abych chodila s někým, kdo patří do jiného státu. A protože dnešní půlnocí budeme již každý z jiného státu, musí to mezi námi skončit. Miluji tě, ale proti otci se postavit nemůžu. Nechci přijít o svoji rodinu a zázemí," snažila se mu to vysvětlit.

Teprve teď to pochopil. Znal jejího otce a jeho životní postoje, ale nikdy by ho nenapadlo, že se to jednoho dne bude týkat i jich dvou. Psal se 31. prosinec roku 1992. Úderem půlnoci se rozdělí Československo na dva samostatné státy - na Českou republiku a Slovenskou republiku. Ona bude žít na území České republiky a on na území Slovenské republiky. Nikdy ho nenapadlo, že toto rozhodnutí bude znamenat pro ně tak zásadní životní zásah. O názorech jejího otce věděl, ale netušil, že jeho nenávist k cizincům dosahuje až takových rozměrů. Je možné, aby jeden den s někým normálně mluvil a druhý den ho úplně zavrhl? Opravdu ho ta pomyslná hranice, kterou kdosi určil, odtrhne od jeho lásky?

Odbila půlnoc. Její otec doma sledoval televizi. Právě začala hrát hymna. Ozvaly se poslední tóny české hymny a on očekával, že se ozve i údernější nápěv písně Nad Tatrou sa blýská. Ale nic, dozněly poslední tóny a bylo ticho. Připadal si, jak kdyby ho někdo o něco okradl. Ta druhá polovina mu chyběla. Jediná vteřina rozdělila jeden stát na dva. Již to nebylo Československo, ale dva samostatné národy. Najednou bydlel kilometr od státní hranice, za kterou začínala cizí země. Byl to pro něj zvláštní pocit. Nesnášel cizince a všichni to o něm věděli. Ale najednou si nedokázal představit, že by už nikdy neměl jít do své oblíbené hospody, která se nyní nacházela na území Slovenska.

Nedokázal usnout. Hlavou mu vířily myšlenky ve zběsilém tempu. Může přerušit kontakty s kamarády ze Slovenska? Jsou to najednou cizinci? Kdo určil, že státní hranice povede takový kousek od jeho baráku a odtrhne ho od přátel? A i ta jeho holka teď vlastně chodí s cizincem. Na toto téma se s ní několikrát bavil a ona mu slíbila, že to ukončí. Ale je to správné? Může najednou ze svého života vymazat tolik lidí? Vždyť mu nic neprovedli. Oni za to, že bydlí na špatné straně hranice, přeci nemohli.

Během několika hodin dospěl k poznání. Není třeba se bát těch, které zná. Nezáleží na tom, na jaké straně hranice bydlí. Se svým novým názorem brzy seznámil i své přátele a rodinu. Všichni byli rádi, že dokázal překonat alespoň částečně svůj strach.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 3. listopadu 2013 v 15:22 | Reagovat

Tohle je zatím asi nejlepší článek natohle téma, konečně je to o něčem. Moc hezky napsáno.

2 - A. - A. | Web | 3. listopadu 2013 v 16:01 | Reagovat

pěkný příběh :)

3 ▬PetraRoubalova▬ ▬PetraRoubalova▬ | Web | 3. listopadu 2013 v 16:03 | Reagovat

to je krásný!
máš moc hezkej blog:)
jdu si teď pročítat zvytek blogu.

4 muj-pou muj-pou | Web | 3. listopadu 2013 v 16:11 | Reagovat

moc pěkný ;)

5 Mirielka Mirielka | Web | 4. listopadu 2013 v 7:41 | Reagovat

[1]: Děkuju, těší mě, že se ti článek líbil :-)

[2]: Děkuju :-)

[3]: Díky, doufám, že si počteš a někdy se ke mně zase na blog vrátíš :-)

[4]: Díky :-)

6 ▬PetraRoubalova▬ ▬PetraRoubalova▬ | Web | 4. listopadu 2013 v 14:26 | Reagovat

Samozdřejmě že se budu vracet:) Jinak děkuju za tvůj komentář,potěšil mě.
Jo, vzpomínky mi nikdo nevezme! nikdy.ale pořád nejsem smířená že tu není. čekám na den, kdy přijedu a on tam bude stát a usmívat se. tak moc ho chci zase vidět.
Je to děsnej pocit, dala bych za něj i svůj život, kdybych věděla , že by ho to vrátilo. strašně nám všem chybí. a jinak, je mi líto , že jsi taky přišla o kamaráda..je to hrozný:( odcházej ti nejlepší lidi a zůstavaj tu jenom ty největší ubožáci. ještě jednou, moc děkuju)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama