"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Rakovina

22. listopadu 2013 v 10:08 | Mirielka |  Téma týdne

Seděla sama v prázdném domě. Manžel ji minulý týden opustil a dcera byla někde venku s kamarády. Přemýšlela, kdy se vše zvrtlo. Byla za tím její nemoc? Nebo se tolik změnila ona sama?



Otázky jí vířily v hlavě a ona se na ně snažila najít odpovědi. V hlavě se jí nejprve objevila scéna, kdy se začala bát o svůj život. Poprvé se opravdu začala bát na jaře před pěti lety. S manželem se milovali v jejich posteli. Po nádherném prožitku ji vzal manžel do náruče a pošeptal jí, že v prsu jí nahmatal bulku. Vyděsila se. Byla mladá, bylo jí 35 let, na rakovinu bylo brzy. Vyděšená jela hned druhý den k lékaři. Ten bulku potvrdil a odebral jí vzorek. Ten týden, kdy čekala na verdikt, byla jak tělo bez duše. V hlavě se jí odehrávaly různé scénáře. Jak zemře a nechá tu manžela i s malou dcerkou. Jak bude holohlavá a všichni se od ní odvrátí. Jak jí odeberou celé prso a ona přestane být pro svého muže atraktivní. Celé noci probrečela.

Po týdnu jí lékaři oznámili, že je to opravdu rakovina prsu. Hned dalšími větami ji ubezpečovali, že se na to přišlo brzo a nebude třeba tak radikálního zásahu, jakým je úplná mastektomie prsu. Ten den se jí zhroutil svět. Domů dojela jako ve snu. Poprvé v životě vzala do ruky lahev s alkoholem a bez myšlenkovitě ji do sebe otočila. Když ji doma našel manžel, byla úplně bez sebe. Jen mu vzlykala na hrudi a celá se třásla. Ubezpečil ji, že se o ni postará a spolu vše překonají.

Asi po měsíci šla na operaci. Bulku dokázali lékaři odstranit tak, že opravdu nebylo třeba odebírat celé prso. Ale operací to pro ni nemělo skončit. Čekalo ji ozařování a následně i chemoterapie. Doktoři také přemýšleli, že by jí odebrali i vaječníky a dělohu, protože rakovina prsu je vždy s těmito ženskými orgány propojená. Byla na dně.

Čím víc přemýšlela o tom, jak prožila těch několik měsíců chemoterapie a ozařování, tím víc si uvědomovala, že se začala svému muži odcizovat. Uzavírala se stále více do sebe. Svoji dceru začala rozmazlovat. Bála se, že kdyby na ní byla přísná, tak že by dcera něco poznala. Nechtěla, aby se trápila ještě ona. Dceři bylo pět let a i tak byl problém jí vysvětlit, co se s ní děje a proč najednou přichází o vlasy.

Její muž s takovouto výchovou nesouhlasil. Ale než aby se s ní hádal, tak začal být čím dál tím déle v práci a domů chodil už prakticky jen přespat.

Z počátku se snažil jí podporovat. Chápal její prudké výkyvy nálad, její změnu chování i její hysterické záchvaty pláče. Když však změna v jejím chování nepřicházela ani po té, co ukončila veškerou léčbu a její testy byly v pořádku, přestával chápat, proč se tak změnila. Dlouho si kladl otázky, zda udělal něco špatně. Až později mu došlo, že on za to nemůže. Snažil se být stále stejný, ale jeho žena se mu stále více vzdalovala. Vrcholem všeho bylo, když místo aby trávila čas s ním, našla si jakousi pochybnou partu motorkářů a začala s nimi trávit svůj volný čas. Už se dále nedokázal dívat na to, jak z jeho dcery roste nevychované dítě a jeho žena se mu mění před očima. Stále ji miloval a chtěl jí pomoci. Ona však vytrvale jakékoli snahy o pomoc a opětovné sblížení ignorovala.

Seděla sama v prázdném domě. Její myšlenky se začali ubírat i dalším směrem. Vzpomněla si na své příbuzné. Ráda k nim jezdívala. Byl to její strýc s tetou a jejich děti. Sestřenku s bratrancem měla ráda a tetu se strejdou také. Vždy u nich bylo veselo. Poslední dobou se však jejich vzájemné návštěvy hodně omezily. Dříve se vídali i několikrát do roka a to i přes to, že je dělila velká vzdálenost. Nyní se návštěvy omezily na jednu ročně a to před Vánoci. A když byla u nich, tak se většinou brzy večer omluvila s tím, že je unavená a šla si lehnout. V tu chvíli záviděla svému muži jeho bezstarostnost a to, jak se dokázal s ostatními bavit. Ji to spíše unavovalo a nebavilo. Vlastně se ani nedivila, že je přestali zvát. Nebyla dobrým společníkem. A její dcera začínala být opravdu rozmazlená a na tetě i sestřence bylo hodně vidět, že jim to vadí. Z poslední návštěvy odjížděla se smíšenými pocity.

Seděla sama v prázdném domě. Už věděla, že za to, že je sama si i sama může. Najednou jí došlo, co vše udělala během své nemoci špatně. Začala být nepříjemná na všechny kolem sebe. Utápěla se v sebelítosti a vše si kompenzovala na své dceři, které povolila úplně vše. Nyní jen doufala, že to dokáže ještě napravit a přesvědčit své okolí, že už se se vším vyrovnala a že se bude snažit vrátit se k té holce, kterou byla před tou nemocí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama