"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Touha

19. července 2013 v 10:40 | Mirielka |  Téma týdne
On:
Ještě hodinu a znovu ji uvidí. Dokáže dnes konečně sebrat odvahu a někam ji pozvat? Vzmůže se na víc než jen letmý dotek na její paži a nesmělý úsměv?


Je to už několik měsíců, co ji spatřil poprvé. Nejprve pro něj byla jen kolegyní v nové práci, kam docházel jen velmi zřídka. Pracoval nejvíce z domova a s ní měl spolupracovat na přípravě důležitých dokumentů a materiálů. Většina jejich konverzace probíhala po mailech a tak jednou měsíčně na nějaké pracovní poradě. Nastoupil v září. Do ledna si uctivě vykali, než přišla s návrhem na tykání. Dodnes si vzpomíná, jak se červenala, když mu tykání nabízela. Byla zrůžovělá studem a bylo na ní vidět, že jí to stojí mnoho sil, aby se ho na to zeptala. On by si nedovolil jí tykání nabídnout, neboť byla o trošku starší a navíc žena. Tehdy poprvé ho napadlo, že ona k němu možná něco cítí.

Začal si vybavovat její úsměv, jiskřičky v jejích očích, její letmé dotyky, když s ním mluvila. Čím více se v těchto úvahách ztrácel, tím více si uvědomoval, že ho přitahuje jako magnet.

Byl tu však jeden problém. Vždy zastával názor, že co je v domě, není pro mě. Vztah na pracovišti pro něj byl něco, co by nikdy nepřipustil. V jeho profesi bylo skoro nezbytné se takto obrnit. Pracoval většinou mezi samými ženami, mužů bylo vždy poskrovnu. Ona tak pro něj představovala něco, s čím si neuměl úplně poradit. Jeho rozum mu říkal, aby se do toho nepouštěl, že z toho nevzejde nic dobrého, dokud mezi nimi bude pracovní vztah. Jeho srdce ho však táhlo za ní čím dál tím víc.

Jejich pracovní vztah se pomalu chýlí ke konci. Ještě čtrnáct dní a pak bude "volný". Neustále přemýšlí nad tím, zda dokáže sebrat odvahu a pozvat ji na skleničku nebo do kina. Bojí se odmítnutí a toho, že se před ní ztrapní.

Ona:
Ještě hodinu a znovu ho uvidí. Těší se na něj. Přemýšlí, jestli dokáže najít v sobě dostatek sil a posunout jejich vztah někam dál. Zkusit ho někam pozvat. Bojí se odmítnutí a výsměchu. Není si jistá, jestli jeho city k ní jsou stejné, jako chová ona k němu.

Zprvu o něm přemýšlela pouze jako o kolegovi, který vnesl do jejich ženského kolektivu závan čerstvého vzduchu. Je milý a pohledný. Kolegyně do ní často rýpou, aby si s ním někam vyšla. Nejprve o tom vůbec nechtěla slyšet. Ale on si nějak dokázal proklestit cestu do jejího srdce.

Dodnes si pamatuje, co jí stálo přemáhání nabídnout mu tykání. Byla u toho červená jak rajče a slova se jí zadrhávala v krku. Nakonec to dokázala. Dnes by jejich vztah označila za profesionální a trochu kamarádský. Ale zjistila, že jí to nestačí. Chtěla by trochu víc. Ráda by ho více poznala.

Nikdy nevěřila tomu, že by se na pracovišti mohl vyvinout vztah. Vždy to pro ni bylo tabu. Bála se, že by jakýmkoli vztahem porušila své vnitřní normy a profesionalitu. Ale jejich profesní vztah brzy skončí. Pokud to nedokáže, tak toho možná bude navždy litovat.

On:
Pracovní schůzka se chýlí ke konci. Má posledních pět minut, než bude muset opravdu odejít. Snaží se v sobě nalézt odvahu a pozvat ji. Nedokáže to. Ne dnes. Možná příště.

Ona:
Čeká. Ví, že se s ním za chvilku bude muset rozloučit. Je rudá rozpaky. Na dně duše cítí, že má šanci ho pozvat. Dívá se na ni s jiskřičkami v očích. Usmívá se, sem tam se jí letmo dotkne. Cítí v břiše motýly. Loučí se. Ona rudne ještě víc. Nedokáže to. Naposledy se na něj usměje a rozloučí se. Možná příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 19. července 2013 v 18:12 | Reagovat

Krásná povídka. Podobným způsobem jsem napsal také povídku. Nejprve ze strany manžela a potí z manželky. Byl to ale smutný žánr, což je tento také svým způsobem.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2013 v 19:52 | Reagovat

Něco podobného jsem si sám vyzkoušel a i pointa byla bohužel stejná. Napravit to je zatraceně obtížné a kdoví, jestli to vůbec jde.

3 Mirielka Mirielka | Web | 26. července 2013 v 8:42 | Reagovat

Lze toto napravit je asi jen otázkou těch dvou lidí. Pokud by oba opravdu chtěli a dokázali by překonat své vnitřní bloky, tak asi ano. Ale pokud se uzavřou do svého světa a bojí se vystrčit z něj kus sebe, tak je to zatraceně těžké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama