"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Červenec 2013

Pár dní v Bruselu I. část

26. července 2013 v 15:51 | Mirielka |  Cestování
A je to tady. Konečně jsem se dočkala vytoužené dovolené. Dnes v noci odjezd směr Brusel. Těším se, bude veselo. Už několik let slibuji kamarádce, že se za ní do Bruselu přijedu podívat. Už několik let mi to nevyšlo. Až konečně letos.

Jsou pro ana blogy opravdu blogy anorektiček?

24. července 2013 v 8:20 | Mirielka |  Téma týdne

Anorexie je klasifikována jako psychická porucha. Její příčiny jsou rozmanité, ale základ je stejný. Člověk (nejčastěji dívka, ale výjimkou nejsou ani kluci) odmítá přijímat potravu. Nemá pocit hladu a při pomyšlení na jídlo se mu dělá až zle. Anorektici jsou posedlí svojí váhou, kterou neustále kontrolují. Anorexie může přejít i do bulimie - také psychická nemoc, kdy člověk se přejí a pak vše vyzvrací. Někdy se obě tyto nemoci mohou prolínat. Mentální anorexie a bulimie byly známy již kolem 2. století našeho letopočtu.


Touha

19. července 2013 v 10:40 | Mirielka |  Téma týdne
On:
Ještě hodinu a znovu ji uvidí. Dokáže dnes konečně sebrat odvahu a někam ji pozvat? Vzmůže se na víc než jen letmý dotek na její paži a nesmělý úsměv?


Práce je jen práce, aneb nestojí to za to

17. července 2013 v 12:29 | Mirielka |  Úvahy k zamyšlení, postřehy...
Znáte ten pocit, kdy vás dostihne vaše vlastní zodpovědnost a vy prostě nemůžete vypnout ani na chvíli a v práci jste schopni trávit i noci jen proto, abyste stihli veškeré termíny? Já mám tenhle pocit někde hluboko v sobě zakořeněný. Prostě termíny se musí dodržovat a přes to vlak nejede. Události posledních dní mě ovšem donutily se zamyslet nad tím, jestli mi to stojí "za to". Ptáte se za co? Za zdraví a pohodu v soukromém životě.


Zpověď

11. července 2013 v 14:55 | Mirielka |  Téma týdne
Je pozdní odpoledne. V ruce mám krabici se všemi svými věcmi a naposledy se ohlížím přes rameno na továrnu, ve které jsem prožil 45 let svého života. Do továrny jsem nastoupil, když mi bylo 30 let. Nejprve jsem začínal na pozici mistra, postupně jsem se propracoval výš a výš. Když přišel věk, ve kterém bych mohl odejít do důchodu, tak jsem dostal od ředitele nabídku zůstat i nadále. Potřebovali mě, byl jsem jediný, kdo dokázal naučit nové lidi všem věcem, které k práci potřebovaly. Ale i na továrnu přišla krize. A mezi prvními propuštěnými jsem já. Stal jsem se nepotřebným. Většinu práce odvedou dnes již počítače, výroba se automatizovala a mladí jsou pro podnik finančně výhodnější, nemusejí jim platit za zkušenosti.

Dopis

2. července 2013 v 13:20 | Mirielka |  Úvahy k zamyšlení, postřehy...
Ahoj Pavle,

je to už hrozně dávno, co jsem někomu psala dopis. Ale Tobě ho napsat chci a potřebuji.