"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Smrtelná nemoc na sedm aneb super víkend a následná rýmička.

8. října 2012 v 15:43 | Mirielka |  Z mého života
A je to tady. Jako každý podzim i letos se mě chytila velmi oblíbená smrtelná nemoc na sedm písmen. Ano, tušíte správně, řeč bude tentokrát o rýmičce, teplůtečce a kašlíčku a jednom podařeném víkendu.


Poslední zářijový víkend jsem si byla pěkně užít na chatě s pár přáteli. Brácha slavil svých krásných 26 let, další kamarád oslavoval 22 narozky a k tomu ještě svátek. To, že to nebude víkend jen tak, mi bylo jasné už při odjezdu z Prahy. Nějakým "záhadným" způsobem se mi začal ucpávat nos. Vzhledem k tomu, že jsem musela vyrazit autem, neboť nás prostě bylo moc a další auto bylo třeba, tak jsem to ani moc neřešila. To přejde, říkala jsem si celou cestu.

Ani cesta nebyla bez problémů. K ucpanému nosu se přidala super migrénka, což obzvlášť za volantem je prostě chuťovka. Tak jsem si pěkně zastavila u benzínky, narvala do sebe asi 3 brufeny a jelo se dál. Cesta příjemně utíkala a problémy nastaly až prakticky u chaty kamaráda. Příjezdová cesta byla široká přesně na jedno auto. Kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se jedno v protisměru a dle zvyku domorodců jsem to byla já, kdo byl nucen couvat. Nesnáším couvání a upřímně mi ani moc nejde. Nu což, couvám, couvám, couvám a najednou rána jak z děla. Zůstala jsem viset na příjezdové cestě v rigolu. Vylezla jsem ven, obhlídla škody (odnesl to nárazní, div, že auto úplně neopustil), donutila spolucestující do mě strčit, abychom se dostali z té jámy a dojeli jsme na chatu.

Ti, co přijeli před námi, se smíchy neudrželi, když viděli, jak chudák autíčko dopadlo. Volala jsem ještě bráchovi, ať někde sežene izolepu, že bude třeba nárazník poupravit tak, abych dojela v neděli zpět do Prahy. Brácha přivezl krásnou oranžovou pásku (auto je tmavě fialové) a opravil to. Musím mu poděkovat, drží to.

No a po obhlédnutí osazenstva jsem s hrůzou zjistila, že to bude víkend ve znamení předávání bacilů. Skoro všichni byly na pokraji smrti z oné nemoci, k tomu se u některých přidal i kašlíček a možná i teplůtečka. Děs, běs. Naštěstí se našlo pár jedinců, kteří vyrazili obklopeni léky, takže jsem počáteční stádium přežila díky nejmenovaným tabletkám a čemusi, co se nastříkalo na triko nebo někam jinam a inhalovalo se, aby se uvolnil nos. Bez kapiček jsem totiž značně nepoužitelná, jelikož dýchání pusou mi strašně vadí. Víkend byl super, a když jsem v neděli přijela domů, tak jsem rovnou upadla do postele.

Bohužel, ani v pondělí to nebylo lepší. No co, normálně bych si vzala volno a jeden, dva dny to vyležela. Ale tentokrát si nemoc vybrala fakt blbé datum. Začátek měsíce a já v práci být musím, protože všichni chtějí výplatu a někdo (rozuměj já) ji musí vypočítat a poslat. Tak jsem se v sedm doploužila do práce. Asi po dvou hodinách jsem to vzdala a mizela směr postel. S dutou hlavou a kapesníkem u nosu bych tam byla stejně prd platná. Ještě večer jsem volala ředitelce, že v úterý taky nebudu, neb to prostě nedám, ale výplaty, že budou včas, i kdybych tam pak měla nocovat.

Naštěstí si rýma dala říct a za dva dny jsem byla vcelku použitelná a vydržela jsem bez kapesníku i 10 minut! Jenže rýma se pěkně přeusadila na průdušky a sedí tam, mrcha, dodnes. Přemýšlím, kdy mi plíce přijdou vynadat a vrazí mi pár facek (to když si zakouřím) a zamávají mi šátečkem a sbohem, měj se tu, jak chceš, my tu už nebudeme. No věřím, že to se mnou ještě chvilku vydrží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. července 2013 v 17:42 | Reagovat

Neléčená rýma trvá 7 dní  léčená týden- to  se říká a jaksi se to plní... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama