"Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání." -Jan Werich-

Zase po roce ahoj

2. července 2016 v 8:45 | Mirielka |  Z mého života
Ahoj Pavle,

ten čas neskutečně letí. Jsou to už čtyři roky, co tu s námi nejsi. A protože ráda plním své sliby, tak mám opět příležitost jeden splnit. Slíbila jsem ti, že ti opět napíšu, co je u nás všech nového. Tak tady to máš :-)

Největší novinou je asi to, že se Bára s Martinem budou příští týden brát. Svatbu budou mít na Dobříši. Docela nás to všechny překvapilo, ale je pravda, že už jsou spolu tak dlouho, že to snad i přijít muselo. Tak jen doufám, že jim to vydrží.

Brácha s Verčou schání nové bydlení. Brácha chce moc baráček, tak snad mu to vyjde. Má teď jeden vyhlídnutý, ale není tam dodělaná kolaudace, tak se čeká, až se to vše papírově dořeší. Moc rád by se stěhoval před svými 30. narozeninami. Je to strašný, pořád ho vidím jako svého malého brášku, a on už je tak strašně dospělý... :-D

No a já se dnes stěhuju za tím svým do Plzně. Je to velký krok, protože Míra nikdy s nikým nežil, tak vůbec netušíme, co to s naším vztahem udělá. Já pevně věřím, že to všechno bude dobré, ale jeden nikdy neví. Nechávám si prozatím otevřená zadní vrátka a budu denně dojíždět do práce do Prahy. Kdyby to nevyšlo, tak bych se nerada uvázala někde v Plzni. Přece jen v Praze mám rodiče, kamarády atd. V Plzni už díky Mírovi mám taky kamarády, ale přece jen... Sice mi mnoho lidí říká, že denní dojíždění mě nebude bavit, ale nemyslím si, že by to bylo tak zlé. V práci mi vyšli vstříc a mám upravenou dobu, po kterou musím být v kanceláři a částečně můžu tak mít homeoffice, což mi vyhovuje. Domů bych se měla dostávat tak kolem té čtvrté, páté, což je normální čas. A do práce na osmou, což znamená v šest vyjíždět, což také není problém.

No vidíš to, jsou to skoro přesně 4 roky, co jsi nám pomáhal se stěhováním a teď znovu balím a stěhuju se. Tentokrát podstatně dál. Ale těším se.

O Otošovi nic moc nevím. Vůbec se neozývá, jak kdyby se po něm slehla zem. Uvidíme, jestli se objeví alespoň na Bářině svatbě.

Jana pracuje v pivovaru Velkopopovickéo kozla, tak snad je tam spokojená. Terka je pořád s Fandou a myslím, že jim je spolu dobře. Už si našli samostatné bydlení.

Bohužel nám nějak nevychází čas a strašně málo se scházíme. Pevně doufám, že alespoň na té svatbě se všichni sejdeme.

Brácha jede letos na tábor s Radkou do Předboře jako kuchař. Tábor je jen na týden. První turnus se pořád koná - docela se Kláře divím, že na to má s Jindřichem stále nervy. Jinak o skupině nic nevím. Co vím, tak stará parta kolem Péti a Pafiho se schází stále dál - posílají různé fotky z výletů atd. Alespoň tahle přátelství vydržela. Já se s nimi vídám alespoň jednou ročně při pravidelném předvánočním setkání a je to vždycky moc fajn. Teď naposledy se tam objevila i Helena a světe div se poznala nás s bráchou oba. To mě moc potěšilo. Tak jsme zavzpomínali na naše začátky v Předboři a bylo to super.

Víc toho teď nevím. Ale neboj se, budu zase rok schromažďovat informace a určtiě se zase za rok ozvu.

Tak ahoj Pavle.

Martina
 

Komedie „ze“ života – životopisy a motivační dopisy

10. března 2016 v 15:05 | Mirielka |  Úvahy k zamyšlení, postřehy...
Nejsem si úplně jistá, jestli by nadpis neměl být spíš Tragédie "ze" života... no uvidíte sami. Po dlouhé době jsem se opět dostala k pročítání různých životopisů a musím říct, že je to někdy úsměvné a někdy už skutečně spíše tragické.

... jít studovat i v pozdějším věku

22. října 2015 v 12:42 | Mirielka |  Téma týdne
Nejsem sice ještě až tak stará, ale když jsem se před více než pěti lety rozhodovala, co se životem dál, tak mě napadla myšlenka jít studovat. Bylo mi 26 let a chtěla jsem se posunout někam dál. A jaké bylo moje překvapení, když se mnou do školních lavic usedali i lidé ve věku mých rodičů a i starší. Dlouho jsem přemýšlela, co je ke studiu vede, pokud tedy studium neměli nařízené od zaměstnavatelů, nebo to od nich nevyžadoval nějaký "chytrý" zákon. A přemýšlím nad tím stále. A nemusí se jednat jen o klasickou vysokou školu, ale klidně i o nějaký dlouhodobější rekvalifikační kurz, zájmový kurz apod. A na co jsem přišla? To se dozvíte, když si přečtete celý článek :-)
 


Uprchlíci jitří naše emoce

5. srpna 2015 v 11:37 | Mirielka |  Úvahy k zamyšlení, postřehy...
Posledních několik týdnů plní přední stránky novin a zpravodajství obecně jedno téma - uprchlíci. A s ním jsou spojené dva velice zúžené pohledy na věc. První pohled - musíme jim pomoc, jsou to chudáci, kteří prchají před válkou, nebezpečím, terorismem apod. A ten druhý - jděte pryč, nikdo vás nezval, nemáte tu co dělat, budete brát práci našim lidem atd.


Nezapomenu.... Nikdy

2. července 2015 v 7:43 | Mirielka |  Z mého života
Ahoj Pavle,

je to zase další rok. Letos již třetí, co tu s námi nemůžeš být. Loni jsem ti na tomto místě slíbila, že ti zase po roce dám vědět, co je v té naší bandě nového :-)


Další články


Kam dál